Občas se mě klienti ptají, jestli jsem před focením nervózní. Dřív jsem v rozpacích odpovídala, že ano, před každým. A málem jsem se styděla, jako by to bylo něco špatného. Pak jsem si ale vzpomněla na jeden rozhovor, který jsem vedla před lety (ještě co by zaměstnanec zahraničním korporátu) s naším norským majitelem firmy. Před mou úplně první prezentací ve firmě, na nové pozici, pro mě tehdy ještě v ne úplně komfortní angličtině, před řadou zahraničních a vysoce postavených kolegů. Tehdy mi totiž řekl, že je naprosto v pořádku být nervózní, protože to znamená, že vám na dané věci zaleží. Tehdy jsem si ani nestihla uvědomit, jak budu dál z této věty po letech těžit. Víte, ano, do dnes jsem před každým jedním focením nervózní. A jsem na to hrdá. Protože to znamená, že mi na každém jednom focení záleží, jako by to bylo to jediné první a poslední, které mám. A je jedno, jestli fotím na místě, které notoricky dobře znám. Nebo fotím někoho, s kým se před objektivem potkávám už po několikáté. Každé focení je můj malý vesmír. Smějete se? Zním sentimentálně? :) Možná. Ale taková jsem já. Nadšená pro to, co dělám.
